OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

0 Kč

Díl 1. – Jak sakra na to?

Aha. Takže i vy jste podlehli romantické představě, kterou v nic netušící mládeži posilují různé filmy, knihy a čtenářské kluby, a rozhodli jste se stát překladatelem? Žene vás neodolatelná touha dělat dobré skutky tím, že budete tlumočit cenné myšlenky široké veřejnosti? Milujete ten pocit, když se naladíte na stejnou vlnu jako původní autor a prožíváte kouzlo znovuzrození díla v novém jazyce? Fajn, tak si vytáhněte číslo a postavte se do fronty. Takových jako vy jsou stovky. Sorry, že to říkám takhle bez obalu, ale tak to prostě je. Firmy mají problém sehnat zkušené skladníky s oprávněním pro elektrické ještěrky, montovny se předhánějí v tom, která nabídne „operátorům výroby“ lepší podmínky, ale volných překladatelů máte (zvlášť v některých jazykových párech) na každém prstu deset. Ale nechci vás od toho odradit. Nevzdávejte se. Pokud to je skutečně váš sen, jděte si za ním. Když se to podařilo mně, dokážete to určitě i vy. Mně to trvalo – počítáno od prvního (dost úděsného) pokusu až po okamžik, kdy o sobě mohu směle tvrdit, že jsem poměrně úspěšný překladatel na volné noze – bratru nějakých dvacet let. Vsadím se, že vám to půjde rychleji :).

Nejprve si to ale ještě dobře rozmyslete. Překladatelství není o tom, že byste vysedávali v kavárnách a v napínavém intelektuálním tangu zápasili s texty svého oblíbeného autora. Tuhle představu rovnou zmuchlejte a zahoďte – nebo si ji naopak zarámujte a pověste si ji na zeď jako motivační plakát, ať máte něco, z čeho budete moci čerpat sílu, až vám bude ouvej (a to si pište, že takové chvíle přijdou). Literární překlady totiž tvoří sotva jednotky procent z celkového objemu překladů, je o ně ale ze strany překladatelů (především těch začínajících) největší zájem, a jsou tedy v souladu se zákonem nabídky a poptávky nejhůře placené. A tím „nejhůře“ mám na mysli zhruba na úrovni pomocného dělníka. Že to není pravidlem a že znáte řadu vynikajících literárních překladatelů, kteří jsou úspěšní, uznávaní a svou prací… ne, svým uměním si vydělávají na živobytí více než slušně? Samozřejmě. Také o nich vím a chovám je v hluboké úctě. Ale to je trošku jiná liga než my, obyčejní smrtelníci. Oni jsou Freddie Mercury, my objíždíme s upocenou dvoučlennou kapelou vesnické zábavy. Nechcete-li tvrdě narazit, nečekejte, že si stačí koupit kytaru, hrábnout do strun a hned z vás bude Bob Dylan. Úspěch nikdy nepřichází sám, je výsledkem dlouholeté dřiny, odhodlání, dobrých rozhodnutí… no a také štěstí. A to už neovlivníte, jen mu můžete jít trochu naproti.

Tak co, pořád jsem vás neodradil? No dobře. Když jsme si řekli, co od překladatelství raději neočekávat, shrňme si ve stručnosti, o čem překládání skutečně je. Co tvoří v současné době největší objem překládaných textů? Weby. Aplikace. Návody. Popisy produktů. Hry. Materiály z EU. Smlouvy. To všechno se musí přeložit a množství těchto textů neustále narůstá. Jen to holt není Pratchett… Počítejte s tím, že pod valnou většinou vašich překladů nebude uvedeno vaše jméno. Dnešní překladatelství není umění, nýbrž řemeslo. I tady ale platí, že řemeslník musí dát do své práce svůj veškerý um, talent a srdce – a když tak učiní, budou se k němu zákazníci rádi vracet a on bude moci být na své dílo hrdý.

Tím máme za sebou (de)motivační úvod a můžeme přejít k tomu nejdůležitějšímu: jak se stát překladatelem? V podstatě jsou dvě cesty – náročná a dlouhodobá „vystudováním překladatelství“ a náročná a dlouhodobá „z praxe“. Ne, žádná rychlá a jednoduchá není. Ani rychlá a obtížná. Jenom tyhle dvě, alespoň tedy já o žádné další nevím.

Já sám jsem překladatel „z praxe“, a možná proto chovám ve veliké úctě každého, kdo se k této profesi dostane akademickou cestou. Obdivuji to, že se někdo dokáže na prahu dospělosti rozhodnout pro tak nelehké a hlavně nejisté povolání, strávit celé roky náročným studiem a pečlivou přípravou a skutečně u tohoto cíle vytrvat, zvlášť když po dokončení školy zjistí, že má sice diplom, ale ten mu sám o sobě žádné zakázky nesežene (pokud nechce překládat pro agentury za 100 Kč za normostranu, na to se ovšem podíváme příště). Pro ilustraci – já vystudoval jazykovku, pak gymnázium zaměřené na programování, pak jsem si udělal *ehm* titul „diplomovaný ekonom“ a nakonec po patnácti letech strávených v úplně jiném oboru zakotvil u překládání. Už chápete, proč si cením oné vyzrálosti a cílevědomosti lidí, kteří vystudují překladatelství a pak se mu skutečně věnují?

No a druhá cesta je ta z praxe. Strávíte v nějakém oboru 10–15 let, nasbíráte kontakty a vědomosti, a protože vám polovinu pracovní doby tak jako tak zabírá aktivní nebo pasivní kontakt s překládanými materiály (ve kterých je spousta věcných a stylistických chyb, vy je vidíte a hrozně vás iritují), rozhodnete se po zralé úvaze (a poté, co zjistíte, kolik vaše firma za ty paskvily platí, a porovnáte to se svou výplatní páskou) změnit kariéru a vydat se na dráhu překladatele.

Zde se obě cesty střetávají a dál už vedou společně. A po nich kráčí člověk, který je pevně odhodlán živit se překládáním, umí skvěle česky a velice dobře alespoň jeden cizí jazyk, má zařízený živnostenský list a v počítači Word nebo OpenOffice s kontrolou pravopisu. No jo, ale co dál? Kde sehnat klienty? Komu vnutit své služby, aniž by bylo nutné sahat k hrozbě násilí?

Jedno si vyjasněme předem. Nemáte-li opravdu veliké štěstí, musíte počítat s tím, že úvodní rozjezd překladatelské živnosti může trvat tak půl roku… počkat, raději to podtrhnu… půl roku. Pokud nemáte naspořeno na šest měsíců živobytí a ani nesdílíte domácnost s někým, kdo je schopný postarat se o účty i bez vašeho přispění, nepouštějte se do toho. Fakt ne. Klidně se může stát, že za první tři měsíce nezavadíte ani o jednoho klienta a ve druhém trimestru budete mít práci jen na pár hodin týdně. To je v pořádku. Opravdu. Není to žádné vaše selhání. Vybudovat si klientelu je běh na dlouhou trať, protože valná většina zákazníků se drží svých zavedených dodavatelů a necítí potřebu hledat nové překladatele. Vy tedy musíte čekat, až se objeví klient, který je buď na trhu nový, nebo například spouští nový projekt, na který už předchozí překladatel nemá kapacitu. A samozřejmě u agentur platí to samé, jelikož i ony jsou závislé na tom, jaké texty se k nim dostanou. Takže i když se zaregistrujete u deseti, dvaceti, padesáti agentur, zakázky začnou chodit, až když přeskočí jiskra na tom správném křížení drátů. To neovlivníte.

Je jasné, že po šesti týdnech strávených „nasucho“ bez jediné zakázky vám začne trošičku hrabat. Říkáte si, jestli vaše rozhodnutí dát se na překladatelství nebyla jedna grandiózní chyba, která se vám krutě vymstí. Nepanikařte. To bude dobré, opravdu.

Využijte ten čas k vlastnímu rozvoji. A pořádně se do toho opřete, protože až se vám živnost rozjede, už k tomu moc příležitostí mít nebudete. Pokud jste vystudovali překladatelství a nemáte žádnou specializaci (právo, lékařství, virtuální realita nebo třeba křovinořezy, to je opravdu jedno), vyberte si takovou, ke které máte blízko (ale kde zároveň víte, že je slušná poptávka po překladech), a ve své „pracovní době“ studujte terminologii, čtěte články, navštěvujte konference, dostaňte se zkrátka do obrazu. Nestačí být překladatelem, musíte být opravdu odborníkem na jednu dvě oblasti, kterým se budete věnovat. A jestliže jste se k překládání dostali z druhého směru a specializaci už tedy máte, dodělejte si proboha alespoň státnice a rozhodně nic nezkazíte, když se pustíte do samostudia překladatelství.

Pak zapracujte na vlastní prezentaci. Nebo tomu klidně říkejte „marketing“, to už je na vás. Udělejte si kvalitní profil na nějakém překladatelském portálu – já se držím na ProZ, ale nikomu ho necpu, každému vyhovuje něco jiného. Určitě si udělejte nějaké webové stránky na vlastní doméně: investice to je zanedbatelná a potenciálním klientům, kteří si vás zkusí proklepnout na netu (a ti, o které vám jde nejvíc, si vás proklepávat budou), tím dáváte najevo, že nejste žádný amatér, ale profík, jenž svou práci bere vážně.

Existuje spousta dalších věcí, kterými můžete zabít volný čas a přitom tím soustavně zvyšovat pravděpodobnost, že natrefíte na pořádného klienta, jedno ale udělat určitě nesmíte. Nebuďte zoufalí. Zoufalost je zhouba každého malého podnikatele a stáhne vás do hlubin, ze kterých se budete jen obtížně dostávat. Nutí vás přijímat zakázky, o které profesionální překladatelé nemají zájem (směšné sazby, nereálné termíny apod.), a vy pak nemáte čas věnovat se skutečné práci nebo vlastnímu rozvoji. A co hůř – začnete mít pocit, že takhle to prostě chodí. Nechodí, opravdu ne. Překladatelství je odborná, úzce specializovaná a náročná práce, kterou nemůže dělat jen tak někdo. A tomu musí odpovídat domluvené podmínky.

Úplně slyším, jak někteří z vás namítají: „Ale z něčeho ty účty platit musím!“ Proto jsem psal, že je nutné počítat třeba i s půlročním rozjezdem (přičemž získat poměrně stabilní a vyváženou klientelu je záležitost celých roků). Podrobněji se k tomuto tématu vrátím někdy později, ale teď stačí říct jediné: podřadné zakázky NEBRAT. Tečka. Nebo spíš vykřičník. Rozhazujte sítě, ale podměrečné ryby házejte zpátky, nemá cenu se jimi zatěžovat. To říkám z pozice člověka, který se o pravdivosti tohoto tvrzení přesvědčil tou druhou, nepříjemnější cestou. Nezapomeňte, že jste si tuhle práci zvolili kvůli jejímu kouzlu, kvůli oné romantické představě (byť třeba poněkud pomýlené), ale rozhodně ne proto, abyste mohli otročit po nocích za pár šušňů.

Takže si to shrňme:

-          Aby se mohl člověk věnovat překládání, musí jej buď vystudovat, nebo mít bohatou praxi v oblasti, které se bude při překládání věnovat. Tak nebo tak, každý se nakonec musí stát jak skvělým lingvistou, tak specialistou na zvolený obor. Bez specializace a kvalitních jazykových dovedností (ve zdrojovém i cílovém jazyce) se nikam nedostanete.
-          Počítejte s tím, že úvodní rozjezd bude trvat tak půl roku a stabilní klientelu si vybudujete třeba až za několik let. To je v pořádku.
-          Volný čas investujte do vlastního rozvoje a marketingu. Nesnažte se jej vyplnit podřadnými zakázkami – ani „aby bylo na jídlo“, ani „abyste získali zkušenosti“. Prostě to nedělejte.

A na co se podíváme příště? Především na to, jak si stanovit vlastní cenu za odvedenou práci (čímž si definujete vlastní pozici na trhu) a jakým klientům se vyhnout oklikou, abyste se nespálili.

Přidat komentář

inPage.cz - webové stránky, doména a webhosting snadno.